Chystáte se pořídit si pejska a prohlížíte si inzertní portály.
„Jéé, tady mají mini čivavu – prý zvláštní plemeno, velmi vzácné.“
„Hele, tenhle buldoček má jedno oko modré, to musím mít!“
„Ta chovatelská stanice nám prý dá štěně nejdřív za půl roku. Proč čekat, když tady paní nabízí taková krásná štěňátka.“
Tak takhle to začíná.
Ale pokračuje to jinak.
„Pane doktore, koupili jsme si štěňátko, ale ono se pořád třese a bojí se chodit ven…“
„Pane doktore, uvidí ten náš pejsek ještě někdy?“
„Vrazili nám štěně do ruky v chodbě, maminku štěňat nám neukázali, za dveřmi byl slyšet štěkot tak stovky psů. Ale my tam to štěňátko nemohli nechat…“
Co je to množírna
Prodávat štěňata, koťata, nebo dokonce hříbata by měl pouze člověk, který k oběma rodičům má patřičný certifikát, nejen průkaz původu. K tomu, aby psa zahrnul do chovu, musí zvíře splnit podmínky dané standardem plemene.
Třeba labradoři musí projít rentgenem kyčlí, aby se z chovu vyřadili ti se špatnými klouby. Toto plemeno trpí na dysplazii kyčelního kloubu, která se musí řešit operativně, vede k artróze, bolesti a kulhání. V genech to labradoři prostě mají, pokud se budou křížit pouze psi bez dysplazie, riziko se u dalších generací sníží.