O NÁS

Autorka tohoto blogu55875256_10157241497743945_6298621044831813632_o

Než jsem odešla na mateřskou, učila jsem na základní škole. Momentálně při mateřské učím historii na pedagogické fakultě a tvořím online obsah. K tomu se i s dětmi snažím o samostatný vědecký výzkum a žiju normální život.

Publikování vědeckých článků ale mou potřebu tvůrčího psaní zdaleka neuspokojuje tak, jak bych byla ráda a tak, jak jsem od dětství snila. Sny si má člověk plnit. A mateřská dovolená je přesně ta doba, kdy je na to ten pravý čas. Ne proto, že by snad nebylo do čeho píchnout. Ale protože máte celý den před očima dětské bytosti, které ještě snít nepřestaly. Chcete je učit, že svět je místo, kde se sny plní. A když se tak kolem sebe díváte jejich očima, tak zjistíte, že jste svým snům jako dospěláci přistřihli křídla jako slepicím, které se chystaly uletět přes plot. A najednou vám to je líto. S dětmi omládneme, jejich spontaneita je nakažlivá. Zase vidíme kolem sebe zázraky, které už nám zevšedněly. Tak právě proto je to ta pravá chvíle, kdy si plnit svoje dětské sny.

Tento blog jsem založila v roce 2017. Nejprve jsem zde publikovala mnoho nevyžádaných rad a veselé příhody z mateřské. Z té záplavy autoterapeutických článků jsem vybrala takové, které mají svou hodnotu i teď, když už potřebu konejšení od široké veřejnosti nemám. Hlavně takové, které se blíží žánru beletrie. A povídek a příhod inspirovaných našim životem (jistě přibarvených, aby se to dalo číst), zde snad bude časem přibývat.

Dětem čteme. S dětmi čteme. A nenechte se mýlit, pohádek je na trhu mnoho a některé jsou krásné. Ale náš Toník má dost specifické zájmy, které prostě pohádky v knihách pro normální děti plně neuspokojí. A maminka má potřebu tvůrčího psaní. Začala jsem mu tedy psát vlastní pohádky. A když už jsou na papíře, tak proč se o ně nepodělit se světem.

Mám i další nápady, čím bych blog ráda naplnila. Ale zase zůstaňme při zemi, psala jsem o slepicích ne o orlech.

Moje děti20201128_182306

Tak jako Toník ve své rané vývojové fázi vytvořil mou potřebu vypsat se z toho, co jsem zažívala, tak dal i blogu jeho jméno. Obě moje děti jsou mi inspirací, to není jen fráze. Nikdy by mě nenapadlo psát pohádky, kdybych neměla komu je číst. Nikdy by mě nenapadlo se v dospělosti vrátit k tvůrčímu psaní, kdyby mě děti a příhody s nimi neinspirovaly. Tedy jim díky, nejen za to.