Search
Close this search box.

Matkou po svém

Každý chce být skvělý rodič.

Taky jsem chtěla.

Jen mi chvíli trvalo, než jsem přišla na to, kde hledat manuál.

Když totiž vidíte svět a svou roli v něm jinak než matka z reklamy, máte to těžké.

Začátkem roku 2017 jsem sedla k počítači a hledala způsoby, jak si založit blog.

Psala jsem, protože jsem před okolím obhajovala svoje pojetí mateřství.

Ne, obhajovala jsem ho sama před sebou.

Nejistá, ztracená a zdeptaná.

Deptaly mě instrukce, co musí a nesmí správná matka dělat.

Rady okolí a představy společnosti.

Co víc, Toníček rozhodně nebyl standardní dítě. Cpát do tabulek právě jeho se mi protivilo ještě víc.

Ale neměla jsem dost odvahy a sebevědomí jít si vlastní cestou.

Ani v mateřství ani v životě.

Svými blogovými příspěvky jsem ujišťovala spíš sama sebe v tom, že nejsem tak hrozná.

Hrozně jsem se cítila. Tradiční představa matky z reklamy se mi protivila. Vize takového života dokonce stála za rozhodnutím odkládat mateřství, co to jde. Protože to přece není život, žvatlat celý den mezi kostičkami a leporely a místo výletu na vodu se válet na pláži.

Nebavilo mě to, co by mě podle všech mělo s dětmi bavit. Co víc, ono to nebavilo ani Toníčka.

Ale já se snažila být dokonalá.

Poslouchala jsem víc okolí než mateřský instinkt, a to mi přineslo nejednu proplakanou noc.

Protože mi to nedalo. Stejně jsem trávila čas venku za každého počasí, vzala půlroční miminko do Alp a snažila se realizovat i s dětmi.

Tak jsem psala blog. Sama sebe jsem přesvědčovala, že prožívat mateřství jinak, je v pořádku.

Jsme každá jiná.

Naše děti se od sebe liší tak, jako jednotlivé oblázky na pláži.

Proč bychom měly žít všichni své životy stejně?

Po pár měsících jsem získala čtenářky a dodalo mi to sebevědomí.

Svým blogem jsem pootvírala vrátka jiným matkám, jako jsem já.

Těm, které se i s dětmi touží realizovat.

Těm, které cítí potřebu času pro sebe.

Těm, které chtějí s dětmi cestovat a vůbec podnikat to, co baví celou rodinu.

Těm, které se nebojí říct, co jim na mateřské leze krkem. Nehodlají předstírat před světem, že jsou dokonale šťastné matky, protože miminko se roztomile culí.

Těm, které se neřídí heslem „všechno pro dítě,” ale hledají cestu, na které bude spokojená celá rodina – od tatínka po zlatou rybičku.

Těm, které chtějí dát dětem to nejlepší, ale nebojí se hledat to v sobě.

Protože uvnitř nás se skrývá čisté zlato, ale taky pěkně ošklivé příšery schované v temných koutech.

Živí je generace špatných a vzájemně protichůdných rad, které si neseme z rodinné nebo společenské historie. Chce to kuráž hledat návod na mateřství v sobě. Obrnit se a vyhnat příšerky na světlo, kde ztratí svou moc.

O tom všem je můj blog.

Založila jsem ho roku 2017 jako matka, která se zoufale snažila dokončit doktorát a vůbec netušila, co bude dělat po mateřské.

Vrátím se k učení na základní škole? Zůstanu u učení na univerzitě? Nebo se pustím plně na pole historické vědy?

Když se mi k Toníčkovi roku 2019 narodila Zlatěnka, už jsem měla doktorát v kapse a svou vysněnou kariéru na vysoké škole na dobré cestě.

Ale pak přišel rok 2020. Ten změnil život a přerval upletené plány leckomu na světě.

Karanténa mi napověděla, že v onlinu se pro spisovatele nachází ráj. Naučila jsem se základy marketingu a pustila se do copywritingu. Ale stále jsem se odmítala pustit kariéry v historii. Šla jsem si za ní 14 let. To mám ty roky zahodit? Chybuje, kdo nechá minulost, aby určovala jeho budoucnost. To jsem ale tehdy nevěděla.

studium na mateřské

Ale taky jsem netušila, co dál. S doktorátem v kapse jsem se cítila jako princezna na konci pohádky. Má všechno, po čem toužila, může žít šťastně až do smrti a ptá se: „ehm, to je teda ono, tohle je to šťastně až do smrti?”

Snažila jsem se dál dělat vědu, i když jsem nevěděla moc kudy kam a neodvážila se položit si otázku, jestli vůbec. Hlavně mě dohnala snaha být dokonalá matka, matka podle cizích představ. Dvacet let úspěšně ignorovaná úzkostná porucha mi vystavila stopku. Bylo na čase se zastavit, zkrotit hlavu, vyhnat na světlo všechny příšerky z temných koutů. Na terapii jsem šla s tím, že si vyléčím úzkost, která mi začala komplikovat normální život. Po dvou letech jsem se probrala jako jiný člověk.

Naučila jsem se pracovat s hlavou.

Přestala jsem se snažit být dokonalou matkou. Konečně jsem slyšela ten vnitřní hlas, který ví, co je pro děti nejlepší. Když se ozvaly příšerky se svými pochybnými radami, uměla jsem je umlčet.

A odvážila jsem se vykročit na kariéru v online marketingu naplno.

matka na mateřské

Když jsem dala dohromady svůj život, hlavu, rodinu a vybudovala si úspěšný business jako copywriterka, podívala jsem se na svůj mateřský blogísek novýma očima.

Ano, staré články nemají tu kvalitu, jakou dnes držím u svých blogů a projektů pro klienty.

Ale když pomohly mě, můžou pomoct i jiným matkám.

Tak jsem se k němu vrátila a udělala z něj větší projekt. 

U Sousedovic Toníčka je web pro matky, které chtějí věci dělat třeba trochu jinak, než jim radí okolí. Které si chtějí mateřství a rodičovství užít jako nejkrásnější dobu života. Protože si ho prožijí po svém.

Chci vám dodat inspiraci a odvahu.

Napovědět, jak využít to období, kdy se z nás stávají matky k osobnímu růstu. Protože mateřská transformace je realita. Je jen na nás, zda se tím necháme semlet, zůstaneme pasivní nebo necháme děti a naši novou roli, aby nás přetvořily k lepšímu.

V neposlední řadě chci ženám pomoct využít naplno to, že jsou ženy, dodat jim sílu a inspiraci. Aby mohly hrdě vykročit do světa, který je, co si budeme povídat, pořád docela mužským světem. Mě až mateřská role donutila naplno obejmout tu ženskou stránku a přestat se snažit myslet a jednat jako chlap. Určitě nejsem sama, kdo s novou realitou svého ženského já bojuje.

Web U Sousedovic Toníčka je tu pro vás všechny, koho tyto myšlenky oslovují. Nebo i pro ty, kdo se chtějí trochu pobavit rodičovskými historkami a hledají inspiraci na aktivity s dětmi, které budou bavit celou rodinu. Pro ty, kdo chtějí načerpat trochu rodičovského nadšení.

Jsem Barbora, copywriterka a spisovatelka na volné noze. Čtrnáct let jsem studovala dějiny žen, takže vím, že dnes se my ženy máme nejlépe v historii. Otvírají se nám nespočetné dveře a za nimi čekají možnosti. Nesmíme se bát vzít za kliku, to za nás nikdo jiný neudělá.

Jsem máma dvou úžasných dětí, Toníčka a Zlatěnky. Jsou pro mě nekonečnou studnicí inspirace, i když občas právě ony staví ty nejhorší překážky při její realizaci. Tak to s dětmi bývá. Jsem taky manželka úžasného chlapa, se kterým se navzájem ženeme dopředu a vzhůru ve všem, co děláme.

Pracuji z domova, žiju si život snů. Ale jen proto, že jsem se odvážila zkrotit hlavu, přehodnotit všechny zavedené představy a dělat věci jinak.

  • Představy o tom, jak má vypadat pořádná práce.
  • Představy o tom, jak se chová a myslí dobrá matka.
  • Představy o tom, co má a nemá umět dobře vychované dítě.
  • Představy o tom, jak má rodina trávit čas a dovolené.
  • Představy o tom, co je a co není v životě důležité.

Chci vám pomoct vydat se na cestu k životu snů.

Ať už ten váš vypadá jakkoliv.