Mám ségru

Budeme mít mimi

Už se to blíží a budeme mít mimi. Bude „naše,“ jak jsem se teď naučil říkat. Měl jsem dost času na to, abych pochopil, co to to „mimi“ je, ale pořád si nejsem tak úplně jistý, zda mám mentální kapacitu na to plně chápat, co to pro mě bude znamenat.

Mimi je v bříšku

Ze začátku jsem uměl na otázku: „Kde je mimi?“ ukázat mámě na bříško. Byl jsem trochu jako cvičená opička. Ukazoval jsem pak na bříško i jiným lidem nebo sobě a říkal jsem, že tam je mimi. Maminka mi ale vysvětlila, že ne, že mimi má v bříšku jen ona. Časem jsem pochopil, že v bříšku u mámy mám taky „sestřičku“ a Apolenku (to je ségry pracovní název – já jsem byl Bonifác, ona je Apolenka – podle mě je teda Bonifác mnohem originálnější, ale budiž).

Co je to mimi

Ale co je to to mimi? No, to jsem pochopil taky poměrně záhy. Mimi jsou ty malinké děti, co se vozí v kočárku. Taky jsem se v průběhu času seznámil s některými konkrétními mimi. Ale zpočátku jsem byl trochu nesvůj, když je máma chovala. Nebyl jsem si jistý, jestli už to není to naše mimi a nebyl jsem ještě tak úplně psychicky připraven na jeho přijetí.

Moje interakce s mimi

Už brzy jsem se naučil, že mimi v bříšku se dělá malá. Co mě ale na mimi trochu vadí, je fakt, že nesmím kvůli němu po mamince lézt, ona mě nemůže nosit a občas mi ani nechce vzít motorku, když už se mi nechce drandit. Říká něco jako: „Toníku, vždyť já mám batoh na zádech, nákup v ruce a mimi v bříšku, motorku si musíš nést sám.“ Taky se stane, že máma řekne, že je moc unavená nebo je jí špatně, protože má mimi. Občas se divím, že ji to baví mít to mimi, ale tváří se, že je to něco, na co bychom se měli těšit. Tak já dělám mimi malá, koukám se na mámině mobilu na ilustrace, jak teď vypadá a pouštím mu písničky. Vždycky si sednu k mámě k bříšku a pustím mimi nějakou písničku na interaktivní kočičce. Taky má mimi už připravené hračky v kumbále. Chodím se na ně koukat, abych zkontroloval, jestli je někdo miminku nesebral – třeba kocour.

Těším se na mimi… nebo ne?

Nejsem si tak jistý, jak to s tím mimi je. Máma říká, že se mám na mimi těšit. Ale já nějak nechápu, jak se stane, že tady bude, když teď je v bříšku. Už jsem se naučil, že se mami a tati a kocour budou o mimi starat, a že já se o něj budu starat nejvíc. Taky vím, že mimi bude dělat „ňamini“ a „hají,“ až tady bude. Ale nějak to pořád nechápu, ono tady už je, tak jak tady jako bude jinak? Ale každopádně už umí rozdávat dárky. Maminka mi slíbila, že od mimi dostanu nové odrážedlo. Tak jsem se na něj těšil a všem jsem říkal, že mimi znamená motorka. Dokonce jsem chodil za cizími mimi do kočárku a dožadoval jsem se té motorky. No, ale pak mimi usoudilo, že potřebuje můj dudlík. Tak maminka vymyslela super věc, že já mu dám dudlíček a ono mi dá motorku. Protože mimi ještě dlouho nebude motorku potřeboavat, bude dělat jenom hají, kdežto já ji potřebuji, mě už je ta moje malá. A dudlíček potřebovat bude. Tak jsem mu ho dal a dostal jsem motorku. Mezi námi, on to pro mimi nebyl zrovna výhodný kšeft. Můj dudlíček už byl tak rozkousaný, že ani nešel držet v puse, kdežto ta motorka byla zbrusu nová.

Mimi je tady

Když se mimi narodilo (už vím jak – nebylo to ani moc složité – mamince rozřízli bříško a mimi vyndali… jen si občas říkám, jestli to není trochu drastické, to já bych mimi asi mít nechtěl…), tak jsem měl zrovna rýmu, tak jsem za ním nesměl. Byli jsme s tátou doma, pak jsem jel k babi a mami byla s ním v porodnici. Babička mě ho ukazovala na obrázku, ale moc mě to nezajímalo. Ale věděl jsem, že to je ségra, že se jmenuje Zlata a protože je tak malinká, tak jsme jí s babi začali říkat „pidiholka.“ Když jsem přijel domů, tak jsem se přivítal s maminkou a samozřejmě jsem se vrhl hned na svá auta. Máma trvala na tom, že se musím přivítat taky se ségrou. Tak jsem si vzpomněl, co jsme si s mámou říkali a našel jsem svou edukativní kočičku a tu jsem Zlatěnce předal. A šel jsem si zase hrát, ono s mimi ještě není moc sranda. Občas jí udělám malá, ale jinak mě zatím nebaví. Ale kdyby se jí něco mělo stát, tak to já jí zase ochráním. Zrovna tuhle na ní spadla edukativní kočička, tak jsem hned běžel ji vysvobodit, když začala brečet. A minule, když jsme přišli domů z procházky mě máma vzala nahoru umýt ruce a Zlatku jsme nechali dole v kočárku. Hned jsem si na to vzpomněl, že jsme ji tam zapomněli a začal jsem zoufale křičet na mámu, že jsme tam nechali Zlatku.

S mimi zase taková sranda není

Zlatěnka je malinká a roztomilá, o tom žádná. Ale nic moc s ní není, nic neříká, nezajímají ji auta. Já si vždycky sednu s autíčky k ní a jezdím tam a ona nevykazuje žádné známky zájmu. No, možná je dobře, že se nezajímá o moje auta. Když se naposled takhle někdo zajímal o moje auta, skončilo to pláčem. Baví mě ji vozit v kočárku. Už jsem ji takhle málem vyklopil, když jsem u toho zakopl. A taky ji sprchuju konvičkou, když leží ve vaničce. Ale bavilo by mě na ní stříkt z větší výšky, ale to se nesí, že bych jí prý nastříkal vodu do očí. No, jak říkám, doufám, že časem s ní bude větší sranda, zatím spíš pořád spí. Ale když spolu pijeme mlíčko, tak si říkám, že přeci jen asi bude naše.

Pac a pusu, Váš Tonik