…a jak se bude jmenovat?

ČERVEN 19, 2019

Když jsem měla na ruce sádru, několikrát denně jsem slýchala dvě otázky. (1) Jak se ti to stalo? (2) Kdy ti to sundají?

Jistě, někdo to myslel upřímně, ale většinou to byl takový reflex. Vidím člověka se sádrou, tak se zeptám…

Jakmile se už nastávající mamince přestane dařit své břicho skrývat, dostane se do podobné situace. Dbejte mé rady, tajte to, dokud můžete. Když jsem čekala Tonika, tak jsem tu šťastnou novinu rozkecala všude kolem a pak jsem byla v očích svého okolí ,,těhule“ o několik zbytečných měsíců déle. Nebojte, i když to budete tajit do šestého měsíce, kdy se teprve nepřehlédnutelný břich vyloupne, stále bude dost času k tomu, abyste si pozornost okolí a těhotenské oblečení užila… nebo ,,užila.“

Jak mluvit s těhotnou ženou

Těhotné také málokdo zve na akce.

Mnoho lidí neví, jak se s nimi má vlastně bavit a také má okolí sklony bavit se jen o tom, co je tak očividně pro vás v tu chvíli nejdůležitější. A tudíž dostáváte stále stejné dotazy. 

Jak nemluvit s těhotnou (výběr těch nejblbějších otázek)

Těšíte se?

Má nejoblíbenější otázka byla: „Těšíte se?“ Co jsem na ni s Toníčkem měla odpovědět? Nejčastěji ji totiž pokládali ti, kteří vůbec netušili, která bije. Sami by případné otěhotnění sebe nebo partnerky považovali ve své současné životní fázi za tragédii. Souviselo to s tím, že jsem mezi svými známými do jámy dětské skočila mezi prvními.

Byla jsem vyděšená z poučení zasloužilých matek kolem sebe a z informací na internetu. Ne, vůbec jsem se netěšila.

Kdybych měla odpovědět upřímně, řekla bych tehdy něco jako:

,,Vůbec nevím, co mě čeká. Podle všeho už se nikam nepodívám, nebudu dělat nic jiného než plíny a kojení, mlíko mi vleze na mozek. Nic jiného, než dítě už v životě nestihnu, školu nedodělám a prostě mi skončil život. Ale aspoň už nebudu vypadat jako velryba, až konečně porodím.“ (následuje zoufalý pláč).

Když rodička čeká druhé dítě, není její situace o mnoho lepší. Odpověděla bych něco jako: ,,Ano, opravdu se těším na to, až budu skákat mezi dvěma dětma. Radši si ani nepředstavuju, co mě čeká.“ (sarkastický úsměšek)

Ale ani jedno z toho vám většinou nastávající rodiče neřeknou. Jen pokývají hlavou, nasadí blažený úsměv a řeknou, že se těší. Aby to znělo upřímněji, převedou řeč na to, co ještě nemají pro dítě zařízeno a co musí ještě stihnout. Čímž okolí znudí a už nikdy pozvánku nedostanou.

Co to bude?

Další dvě otázky, které člověk slyší, jsou tyto: (1) Co to bude? (2) Už máte jméno?

Většinou moc dobře víte, koho vaše odpověď skutečně zajímá a kdo se ptá jen reflexivně, protože právě viděl těhotnou. Tyto otázky a sahání těhotné na břicho jsou totiž součástí mentální výbavy lidstva. Zjistila jsem, že jsou natolik reflexivní, že se stupňují s množstvím alkoholu v krvi. Když jste na party v očekávání, kolem půlnoci vám začnou chtít něžně a láskyplně sahat na břicho i drsní kamarádi vašeho manžela.

Moje rada pro známé budoucích rodičů, které pohlaví jejich potomka natož jeho jméno zase tak zásadně vědět nepotřebují: neptejte se a ušetřete je opakování stejné odpovědi po několikáté za den. Zeptejte se na něco, co vás skutečně zajímá.

Nabízí se témata jako: názor na současnou politickou situaci v Kazachstánu, počet sýkorek na zahradě nebo obligátní: co jsi četla poslední dobou zajímavého? Nebo cokoliv jiného, co vás skutečně zajímá.

Cokoliv, co dané těhotné ženě na chvíli připomene, že ji nedefinuje pouze rostoucí břicho. Totéž platí pro rodiče, kteří po dlouhé společenské absenci zaviněné narozením potomka dorazí za vámi do hospody. Oni sice jen čekají, kdy se na jejich ratolesti zeptáte, ale ani jim neuškodí, když se zeptáte na něco jiného. Na něco, co o nich vážně chcete vědět. Připomenete jim tak, že existuje i svět mimo dětskou náruč, a to jim prospěje nejvíc.

Jak se bude jmenovat?

Otázka pohlaví potomka není nijak složitá. V době, kdy je na vás těhotenství už vidět, tak ho asi znáte, pokud jste si to nechali odhalit (a zaplatili 195Kč za to, že vám to gynekolog sdělil – true story). Problém je ale s tím jménem. Když totiž sdělíte veřejnosti jméno, jaké dítěti zamýšlíte dát, riskujete zděšený výraz či upřímný výkřik: ,,To snad Ne!“

Nebo zcela jednoznačně neupřímné: „To je docela pěkný…“

Vás to jen nalomí. Většinou vám okolí začne sdělovat, jak by oni pojmenovali své (zatím imaginární) dítě a tím vám taky omezí rozlet při výběru, protože pak přeci to jméno nemůžete použít. Ono ale vůbec neznamená, že tento průzkum veřejného mínění k něčemu bude. Pokud totiž nezvolíte jméno jako: Honza, Jana nebo Jakub, tak se vždy najde někdo, komu bude vaše volba připadat jako trápení nevinné dětské duše. Když jim ho oznámíte v podobě sms s obrázkem novorozeňátka, už si ty výtky nechají pro sebe.

Máte vy nějakou otázku, kterou vás okolí vytáčelo, když jste jako těhotná trajdala po světě? Napište do komentářů.