Když čekáte druhé dítko: pár postřehů

  1. Když jste těhotná poprvé a někdo vás pustí v autobuse sednout, máte radost a sednete si. Když čekáte druhé a někdo vás pustí sednout, máte radost, posadíte dítě a sama zůstanete stát, protože máte v druhé ruce odrážedlo, které se nevejde pod sedačku.
  2. Když čekáte první dítě, nezvedáte nic těžšího než 2kg. Když čekáte druhé, několikrát denně zvedáte a taháte svoje starší patnáctikilové dítě. O návratech z procházky ověšená dvěma taškami nákupu, s batohem plným dětských propriet na zádech, odrážedle v jedné ruce a vzpouzejícím se dítětem v druhé ani nemluvě.
  3. Prvorodička je večer unavená a v osm si řekne, že potřebuje přeci hodně spát a jde spát. Druhorodička v osm dá dobrou noc staršímu drobečkovi, řekne si, že potřebuje přeci hodně spát, ale spát nejde, protože má dnes poprvé trochu klidu a času pro sebe.
  4. Když čekáte první dítě, dle pokynů v příručkách na něj od 15. týdne mluvíte a netrpělivě vyhlížíte další prohlídku a očekáváte pohyby. Když jste těhotná podruhé, tak očekávání bledne před realitou prezentovanou mnohem viditelnějším a intenzivněji své zájmy prosazujícím drobečkem dříve narozeným.
  5. Když čekáte první díte, říkáte si, že byste se mohla projít ven, udělá vám to dobře. Když čekáte druhé, dennodenně pronášíte větu: „Broučku, pojď už, přidej, maminka už by chtěla domů.“
  6. Když čekáte první dítě, stáhnete si aplikace nebo čtete články, které vám dávají praktické rady, jak přežít nevolnosti a ten náročný čas, až se dítko narodí. Ale tyto články nepočítají s druhorodičkami (což mělo varovat prvorodičku – nikdo očividně nepočítá s tím, že by na takové věci měla čas) – rady jako „až dítě usne, jděte také spát“ nebo „v těhotenství hodně odpočívejte, bude vám lépe“ vám v situaci, kdy kolem vás běhá nevyřáděný dvouletý výrostek tak akorát zrychlí už tak zrychlený tep. A jak to vypadá, když jsou tam ty děti dvě a nějaké tipy, jak to přežít? Ty abyste na celém internetu pohledal – v hlavě hlodá červík, který šeptá, že to má něco společného s volným časem rodičů dvou a více dětí – už nemají čas se se svými moudry svěřovat světu…

firstborn-vs-secondborn-comic-weng-chen-fb11__700-png

Ale má to i své světlé stránky:

  1. Když jste těhotná poprvé a zvracíte hned po probuzení do záchodu, nikdo vás většinou nelituje, protože tam nikdo není. Ale vaše první dítko vás u toho tahá za nohu a křičí „mamí.“
  2. Když vstáváte do práce, třeští vás hlava a motá se celý svět, což je v prvním trimestru zcela běžné. Když jste doma na mateřské, vstáváte pomalu a když vám to moc dlouho trvá, někdo malý a roztomilý si nanosí autíčka k vám do postele a zůstane tam s vámi.
  3. Když se vám udělá zle cestou do práce, nemáte to komu sdělit. Když můžete někomu, koho vlečete za ručičku oznámit, že mamince je strašně špatně a musí si na chvíli sednou, hned vám je líp. A lidi okolo to taky slyší a uvolní vám místo, aniž byste si o něj musela říkat.
  4. Když jste těhotná podruhé, nikdo vám necpe předražené a zbytečné předporodní kurzy, prohlídky porodnice a kurzy manipulace s novorozencem. A i ti výrobci speciálních doplňků stravy to s vámi mají těžké. Stejně tak producenti předražených a zbytečných pomůcek k porodu a pro miminko, o kterých víte, že vám byly naprosto k ničemu…istockphoto-522581335-612x612.jpg
  5. Ale hlavně, když jste byla těhotná poprvé, mohla jste se strachovat a přemýšlet, jaké to bude. Připravovat se na porod a hrozit se ho. Teď už víte, že porod bude bolet, rekonvalescence bude peklo, nově narozené dítě bude záhul, ale na rozdíl od vyděšené prvorodičky víte, že nemá smysl o tom uvažovat, protože život si poradí. A nakonec (taková sluníčková tečka na závěr), už víte, že být máma je docela cool a že vám nové dítko kromě toho pekla přinese i kousek ráje na zemi.

Pozn.: zdroj obrázku: https://www.boredpanda.com/firstborn-vs-secondborn-comic-weng-chen/?utm_source=google&utm_medium=organic&utm_campaign=organic

Tento komix opravdu stojí za zhlédnutí celý.

Že prý v hospodě mají něco jiného než pivo…

KVĚTEN 15, 2019KVĚTEN 15, 2019 – USOUSEDOVICTONICKA

Veronika Hurdová v knize Jak přežít těhotenství píše mezi klady, které vám rostoucí břicho přinese, že “zjistíte, že v hospodě mají něco jiného než pivo.“

Knížku velmi doporučuji prvorodičkám, které jako já nechápaly, co si mají na tom pekle užívat; lezly jim na nervy řeči o ,,nejkrásnějším období života“ a brečely nad tím, že to neprožívají nadšeně a vesele jako maminky v reklamách. Druhorodičkám kniha už asi moc nedá, jak jsem zjistila při druhém čtení, ale o tom to asi je.

Nicméně s větou uvedenou v prvním odstavci bytostně nesouhlasím. Těhotná, když přijde do restauračního zařízení, zjistí, že je jednoduše v háji.

Nemůžete alkohol, tedy ani víno ani pivo, kromě toho jednoho malého na chuť a někdy ani to ne. To mě kupodivu tolik netrápilo. Alespoň, dokud nepřišla ta fáze večera, kdy jsem si přestala s osazenstvem rozumět. Ale dá se to využít jako zajímavá sociální experiment. Člověk pozná, jak vypadal v té fázi opilosti, kdy si myslel, že to ,,na něm vůbec není poznat.“ 

A nakonec, Francis Scott Fitzgerald napsal, že ,,kdo nepije mezi pijáky, je ve

velké výhodě,“ a měl pravdu, rozhodně se za střízliva lépe adaptuje na změněné podmínky než naopak.

Nulová tolerance na alkohol ale zdaleka není to jediné, co vás bude trápit. Zjistíte totiž, že nemáte co pít. Kdo přijede autem nebo bere antibiotika, je na tom podstatně lépe, jeho rozhled v nápojovém lístku se totiž zdaleka nezúží tolik. Posuďte sami:

BIRELL

Nealko pivo se vyznačuje tím, že je veskrze hnusné. Polotmavý Birell bývá řidiči většinou označován za pitelný, ale oni jezdí do hospody autem jen občas. Když ho máte pít devět měsíců, už se to fakt nedá. S Toníkem jsem si vypracovala a od té doby uchovala naprostou averzi k té syntetické, nakyslé pachuti nealkoholických piv.

Sladké pití

Při pohledu do nápojového lístku nakonec zjistíte, že vše nealko je příšerně, ale příšerně

sladké. Já vždy preferovala jen suchá vína, cokoliv obsahující více než 6 gramů cukru je pro

mě na hranici pitelnosti, bez ohledu na obsah kyselin. Následkem přeslazenosti

nealkoholického sortimentu jsem z každé akce odcházela s takovým tím povlakem na jazyku, který se vám vytvoří, když sníte několik lžic medu. A s pocitem, že jsem pro svou

figuru fakt neudělala dobře, protože jsem s nápoji přijala asi tak kilo cukru.

Nemůžete ani Kofolu

Pokud nefandíte obezitě a umělým sladidlům, tak se dá pít ještě Kofola, která zdaleka tak přeslazená není. Ale ooops, nápoje typu koly, obsahují kromě kofeinu také nějaký druh kyseliny, který plodu neprospívá. Takže jednu Kofolu a dost.

Kofeinu jen pomálu

Na čaje a kávu zapomeňte, zvlášť pokud jsou kvalitní, leda by měli nějaké bylinkové, což v

hospodách tak často nemívají. Stejně to nemáte přehánět se zázvorem, mátou, heřmánkem, třezalkou, šalvějí, fenyklem… Mohl by vás zachránit Tonic, ale ten je těhotným také zapovězen, dle některých doporučení.

Co vám tedy zbyde? Pít vodu – dvě deci za 30Kč. Nebo ještě větší zvěrstvo, kohoutkovou vodu, do které restauratér hodí plátek citronu a prodá ji za 45Kč džbánek. Ještě lepší kauf je trend poslední doby: domácí limonády. To takhle vezmete obyčejnou vodu, nacákáte do ní sirup, nasypete nějaké to ovoce z mrazáku a voilá, účtujete třeba až 70Kč. Pokud ale čekáte dítě a někdo vás navzdory veškerým očekáváním do hospody pozve, nezbývá vám než se usmívat a objednávat si domácí limonádu. Takže zjištění, že v hospodě mají i něco jiného než pivo, není zrovna veselé. To ostatní totiž člověka moc nenadchne.

Toníček a ruměnice pospolná

Toníčkův vztah ke zvířátkům se nijak výrazně neliší od vztahu, jaký k živým bytostem zaujímá většina dětí.

Ale s jednim zviřátkem měl Toníkův vztah docela komplikovaný vývoj

Ruměnice se představuje

Ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apteras), třída hmyz, podřád ploštice, je takový brouk-nebrouk. Jak si všímavý čtenář jistě všiml, nejedná se o broučka, nýbrž o ploštici. Tudíž nemá ani krovky, ani křidla, proto jich je na chodniku to tolik přejetých, protože neodletí. Matně si pamatuji, že jako malá jsem se jich taky bála.

Říkala jsem jim falešné berušky a nechtěla jsem chodit na místa, kde se rojily. Nevím, mám to zamlžené. Zeptám se doma, jestli o tom něco nevědi..

Toníček a ruměnice

Když se na jaře začaly ruměnice rojit, Toniček se tvářil jako uvědomělé miminko, které nechce šlápnout na broučka. Měla jsem radost a byla jsem na něj hrdá. Jako zoufalého milovníka zvilat mě vždy představa, jak vysvětluji svému dítěti, že nesmí zvířátkům ubližovat, děsila. Cestou domů jsem ale pochopila, že se nejednalo tak úplně o uvědomělost. Na chodníku, kde se ploštic honilo nejvic, Tonik našlapoval opatmé, chodil po obrubniku, prostě se jich bál. U naši vstupní branky jeho strach dosahoval panických rozměrů a musela jsem ho nést. Doma ukazoval tátovi, že venku byli “didi“ (didi = hmyz nebo ptáček, pozn. překl.) a že se jich hrozně bojí. 

Další den jsme tedy místo vycházky skončili na zahradě, protože tam ruměnice nejsou. 

Vztah se vyvíjí

Po čase začal Tonik na ruměnice ukazovat a přestal se jich bát. Měla jsem zase jednou radost a zase jednou předčasně. Následovala fáze, kdy při každém spatřeni “broučka“ došlo k zastavení na mistě. Tonik stál s prstem napřaženým a mlčky tvora sledoval. Dokud jsem neřekla něco ve smyslu: “Ano, Toniku, to je numěnice pospolná,“ nepohnuli jsme se z místa ani o píď.

Jistě si dovedete představit, jak daleko jsme asi na takové procházce došli. Jak jaro pokročilo, přidali se mravenečkové a občasná beruška. V Tonikovi se probudily neíidané entomologické sklony a já se moc těšila, až se ochladí natolik, aby hmyzáci zůstali hnízdech. 

Ale ani to mě nezachránilo. Na místech, kde se obvykle ruměnice rojí, se Toníček zastavoval a ukazoval a já musela odpovědět: “Ano, broučkové, spinkají, je na ně zima.“

Naštěstí není tak zle

Naštěstí toto entomologické období v popsané intenzitě netrvalo tak dlouho. Asi jen několik týdnů. Dnes už sem tam kolem ploštic projdeme. Tonik se zastavuje a ukazuje, připadně se snaži pohladit členovce, které cestou zahlédne. Svou roli hrálo také zavedení odrážedla, v té rychlosti už nestiha přírodu pozorovat a tak konečně někam dojdeme. Alespoň k parkovišti, ale to je zase zcela jiná kapitola.